Nejlepší vtipy o vojácích

Co je to vojna?

.

.

Zvláštní forma onanie, kdy kokot honí člověka.

Podplukovník před nastoupenou rotou:

"Vojáci! Jsem váš nový velitel, podplukovník Kotek... pro koktavé Josef!"

Velitel před nastoupenou jednotkou:

"Vojáci! Pamatujte si, že ve vzduchu není jenom dusík a kyslík, ale i vzácné plyny, jako heligon, aragon, paragon a další!"

Vojáci se samozřejmě dají do smíchu.

Velitel se rozzuří a zařve: "Soudruzi, já to vědět nemusím, já nejsem meteorolog, já jsem chemik!"

Běží takhle voják přes minové pole, kulky kolem sviští vzduchem a tak skočí do zákopu a tam už leží chlap s roztrhaným břichem a střeva má ven. A tak mu říká:

"Ježiš, co se ti stalo, nebolí tě to?"

A on na to: "Ne, jenom když se směju!"

Velitel roty říká vojínům: "Zítra jdeme do divadla na Figarovu svatbu. Přijďte vzorně upraveni."

Druhého dne se sejdou před divadlem a všichni jsou vzorně oblečeni a v rukou drží malý dárek.

Velitel se jich zeptá: "Proč jste přinesli ty dárky?"

A vojáci odpoví: "Jdeme přece na svatbu, ne?"

"To není opravdová svatba," praví velitel. "To je divadelní hra."

Za chvíli šeptá jeden vojín druhému: "Teď se machří, ale když jsme šli minule na Labutí jezero, nesl největší pytel s chlebem."

"Vojáci, teď se budete plazit po rovné zemi!" velí nastoupené jednotce kapitán.

"Země je kulatá!" ozve se z jednotky.

"Kdo to řekl?"

"Koperník." odpovídá hlas.

"Koperník, pět kroků dopředu!"

Baví se dva vojáci z povolání:

"Můj syn hraje už pět let na klavír..."

"Cože? A nebolí ho ruce?"

Voják z povolání vyndá zápalky z krabičky a zapaluje je samozřejmě opačnou stranou. Přitom je odhazuje a říká si: "špatná, špatná, špatná"... až jedna mu chytne. Sfoukne ji a odloží se slovy: "Ta je dobrá, tu si nechám."

Voják dostal na cvičení rozkaz obsadit nádraží za nepřátelskými liniemi. Za hodinu se vrátí a hlásí:

"Rozkaz splněn. Nádraží učiněno nepoužitelným."

"Výborně," chválí ho velitel, "a jak jste to dokázal?"

"No, zabavil jsem jim všechny jízdenky!"

Vojín na vojně prohrabuje kufr, který mu poslala máma a mumlá si:

"Máma píše, že moje žena je v tom a já ji nikde nenašel."

"Miláčku a nezapomeneš na mě na té vojně?"

"Nezapomenu, udělal jsem si na něm uzel."

"Dědo, vyprávěj mi své zážitky z války!"

"Chlapče, to byla opravdu strašná hrůza. Nechce se mi skoro o tom mluvit. Ráno jsme tam byli já a moje četa, které jsem velel a asi stovka partyzánů. Celý den se střílelo a střílelo a večer jsme byli naživu jen já a moje četa. Druhý den přišli noví partyzáni, zase se celý den střílelo a střílelo a zase jsme večer byli naživu jen já a moje četa. A tak to bylo celou válku." "Dědečku, vy jste ale byli hrdinové! A co to bylo za četu, které jsi velel?"

"Popravčí!"

Šestnáctka přijde domů a že je v jiným stavu. Máma začne dělat dusno, až z ní vypáčí, že je to s nějakým vojákem. Matka, žena činu, vezme dceru, dotáhne ji do kasáren, nechá si nastoupit všechny kluky a táhne holku před nima, aby ukázala na otce. Holka chodí a jen si mumlá: "Tenhle to nebyl, tenhle asi taky ne, tenhle ne, tenhle ne. Hele, mami, když tě řízne cirgulárka, řekni mi, kterej zub to udělal."