Nejlepší vtipy o vojácích

Kapitán si dá po půl roce nastoupit posádku:

"Výměna ponožek!"

"HURÁ!"

"Diktujem: Novotný s Otavou; Březina s Hlavatým..."

Jdou dva vojáci po poli, jeden z nich šlápne na minu a roztrhne mu to hubu od ucha k uchu. Druhý voják povídá: "Čemu se tlemíš, ty debile? Vždyť nás to mohlo zabít."

Velitel útvaru při ranním rozvodu do zaměstnání oznamuje:

"Jak víte vojáci, dnes, jakožto pravidelně každý měsíc bude provedena výměna prádla. Nyní přečtu postup, jak bude výměna probíhat: Vojín Novák si vymění prádlo s vojínem Dvořákem, svobodník Pospíšil s desátníkem Krátkým..."

Vojáček z daleké sibiřské posádky dostal týdenní opušťák, tři dny jel usilovně na lyžích domů, den pobyl doma a zase tři dny mastil na lyžích zpět k útvaru. Z báglu vytáhl láhev vodky a povídá: "Kdo první uhodne, co jsem udělal jako první, když jsem přijel domů, dostane tuhle flašku!"

"Použils ženu?" otáže se Ivan.

"Flaška je tvoje. A co jsem uděl jako druhé?"

"Použils ženu?" zkouší to Saša.

"Správně." I Saša dostal flašku.

Vojáček zaloví v batohu a vytáhne třetí láhev. "Ta je pro toho, kdo uhádne, co jsem udělal jako třetí..."

"Použils ženu," s jistotou povídá Serjoža.

"Kdepak, sundal jsem si lyže!"

Velitel se ptá vojáka: "Kolikrát jste seskočil padákem?"

"Jedenkrát."

"Ale ve vašich záznamech máte, že desetkrát!"

"Prosím, devětkrát jsem byl z letadla vyhozen."

Při přestávce taktického cvičení povídá velitel čety:

"Voján Pařák! Přestat lelkovat a sehnat třicet šicích strojů!"

"A na co?"

"Ušijeme na nepřítele velikou boudu!"

Politické školení mužstva:

"Co je vlast, vojín Sekereš?"

"Soudruhu poručíku, to je jako moje matka!"

"Výborně! A teď Čapkovič, jak vy byste definoval vlast?"

"No vlast, to je Sekerešova matka!"

V přijímači dělají nováčci kliky:

"Pane svobodníku, já už nemohu..." stěžuje si jeden vojín.

"Dobrá, zůstaňte dva centimetry nad zemí a odpočiňte si!"

Před odchodem do války říká zasloužilý záložák matce:

"Jdu zabíjet nepřátele!"

"Synku můj," zašeptala matka roztřeseným hlasem, "A co když zabijí oni tebe?"

"Mě," podivil se, "a za co jako?"

Zpráva z nejmenované bitvy:

"Nepřítel zákeřně zaútočil na naše letadla, pokojně shazující bomby na jeho město."

Za třicetileté války setník vede setninu do útoku a řve:

"Vpřed, chrabří vojáci, za krále, za vlast, za korunu!"

"Za kolik?" zastavují vojáci otráveně svůj útok.

Sešli se při jubileu dva od Dukly:

"Tady jsem přišel o ruku."

"A já o nohu."

Poslouchá je třetí: "Jděte do háje, já jsem sem přišel o dva dny později a tím pádem i o všechna vyznamenání!"

Ve škole, po válce se paní učitelka ptá, jak kdo pomáhal a co dělal pro vlast.

Anička: "Já jsem pomáhala v nemocnici a tam mi říkali, že by ze mě mohla být dobrá sestřička."

"To je pěkné Aničko," pochválí ji učitelka.

Prihlásí se Pepa: "Já sem podával náboje do děla..."

"A co vojáci, říkali ti něco?"

"No akorát: "Sehr gut, Hans!""

Major vede svou jednotku na cvičení. Najednou vyplivne vysílačka a jednotka je bez spojení. Major skočí do džípu a přikáže četaři, ať maximální rychlostí jede do štábu cvičení.

Bezpečně tam dojedou a všichni je radostně vítají. Velitel dokonce potřese majorovi rukou. Ten skromně odpoví: "Mně negratulujte, to je zásluha četaře."

Velitel přikývne a obrátí se k četaři: "Majorova žena právě porodila holčičku."

"Vojín Novák!"

"Zde!"

"Máte zde 200 korun za brigádu!"

"Vojín Koukl!"

"Zde!"

"Máte zde 200 korun za brigádu!"

"Vojín Svoboda!"

"Zde!"

"Máte zde 200 korun za brigádu!"

"Vojín Úhrnem!" Ticho... "Vojín Úhrnem!... Tak sakra, kde je ten vojín Úhrnem, má tady 600 korun za brigádu!"