Nejlepší židovské vtipy

"Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva?"

"Vzal bych flintu a zastřelil ho."

"A kdyby neměli flintu?"

"Tak ho picnu revolverem."

"A kdyby neměli revolver?"

"Tak ho uškrtím páskem."

"A co když nemaj pásek?"

"Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho."

"Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich?"

"Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně a nebo tý bestii."

Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená na maděru, ale oba klerikové vyvázli nezranění. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a hned povídá:

"Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru."

"Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení," přikyvuje kněz.

"A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání."

S těmito slovy podal rabín láhev knězi. Ten s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev a dal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi. Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi. Kněz se udiveně ptá:

"Vy se nenapijete?"

"Ne, já raději počkám na policisty."

Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi. Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího:

"Kolik je hodin?"

Starší Žid mlčí a neodpovídá. Mladý Žid si pomyslí:

"Zřejmě cizinec."

Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v yiddish. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí:

"Blíží se konečná, budeme vystupovat."

Starší Žid povídá:

"Děkuji, pane průvodčí."

Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího:

"Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano?"

Starší Žid klidně odpoví:

"Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybysem vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, ze mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky?!"

Kohn letí letadlem a obsluhuje ho mladá, krásná letuška. Kohn si ji zavolá a říká jí:

"Slečno, já teď letím na tři dny do New Yorku a budu tam sám. Nechtěla byste mi dělat na tu dobu společnost, myslím tím se vším všudy, za sto tisíc?"

Letuška se začervená a říká:

"No, dalo by se o tom uvažovat."

"A co takhle za tisícovku?"

"No dovolte, copak jsem nějaká kurva?"

"Promiňte, to už jsme se domluvili, teď se bavíme o ceně..."

"Už jsi slyšel, jaký neštěstí potkalo Steigermarka?"

"Moje paní s ním utekla."

"Poslechněte Steigermark, já jsem slyšel, že vaše paní je pohádkově bohatá a že měla neskutečné věno, ale jak jste si ji mohl vzít? Je hrbatá, zrzavá a šilhá..."

"Nemusíte šeptat, jen mluvte nahlas, ona je ještě k tomu hluchá."

V Templové uličce bydlely dvě paní Kohnové. Ta jedna - dej ji pámbu věčnou slávu - zemřela, zatímco druhá leží nemocná.

Zřízenci pohřebního ústavu nesli rakev do domu smutku a spletli si adresu. Pan Kohn otevřel dveře, uviděl zřízence a zavolal do pokoje, kde ležela nemocná:

"Rosa, dělej, už jsou tady s rakví!"

Nápis na dveřích synagogy:

"Nevstupuj s nepokrytou hlavou, je to jako by ses dopustil cizoložství!"

A pod tím je rukou připsáno:

"Zkusil jsem oboje, nedá se to srovnat."

Ve svěžím jarním jitru se prochází vilovou čtvrtí pan Kohn. Na balkónu jedné z vil se vystavuje slunečním paprskům v rozkošných nedbalkách kyprá paní Sternová.

"Paní Sternová," volá z ulice Kohn, "nemohl bych jít nahoru a pomilovat se s nima?"

"No dovolte," rozhorlí se paní Sternová, "copak jsem nějaká prodejná ženská?"

"A kdo tu mluvil o placení?"

A klasickej zidovskej:

- "Poslouchaj Roubicek, nechtej koupit vagon svicek za ctyricet korun"?

- "Poslouchaj Kohn, nejsou ty svicky nejaky levny?"

- "No, chybej jim knoty"

- "A poslouchaj Kohn, co ja budu delat se svickama bez knotu?"

- "No, poslouchaj Roubicek, chtej obchodovat nebo svitit?"

Starý Kohn vzal synka do ZOO. Malý je z toho úplně u vytržení, všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne:

"Ježíšmarjá, támhle mrdaj opice!"

Kohn mu cvakne pohlavek a říká:

"Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec nežíká 'Ježíšmarjá.'"

Rabín měl syna. Nevědel, však, k čemu ho vychovat. Rozhodl se, že nechá osud, aby synovi pomohl si vybrat. Dal v místnosti na stůl tři věci a synek si měl jednu vybrat. Když vezme Bibli, bude rabínem po otci. Když vezme kasičku s penězi, bude bankéřem, a když vezme flašku špiritusu, stane se hospodským. Tak zavolal synka dovnitř. Ten chvilku přemýšlel a pak vzal ze stolu všechny tři věci. Rabín po krátkém šoku prohlásil:

"To by mě nikdy nenapadlo, že můj syn bude katolickým farářem."

Tři pánové - pan Kohn, pan Roubíček a pan Stern - jednou zasednou v kavárně k partii mariáše. Hra se zdárně rozvíjí a pojednou pan Roubíček zahlásí betla... a v tom momentě ho trefí šlak ze vzrušení. Pana Roubíčka odvezou a všichni jsou z toho moc a moc smutní. I tu pan Stern pojednou praví:

"Musím se podívat, jestli Roubíček neměl toho betla vyloženýho, já jsem mu na něj totiž chtěl dát flek..."

"Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou..."

"No prosím, Kohn, už zase začínaj..."

Delegace politbyra se byla v Izreali poklonit u hrobu neznámeho vojína. Tu jeden člen delegace, který trošku uměl hebrejsky, zjistil, že to je hrob Izáka Ábelese, prodavače zeleniny. Tak se tedy zeptal průvodce, jak je to možné. Ten mu odpověděl, ze pan Ábeles byl samozřejmě znám jako prodavač zeleniny, ale jako vojín byl úplně neznámý.