Nejlepší židovské vtipy

"Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva?"

"Vzal bych flintu a zastřelil ho."

"A kdyby neměli flintu?"

"Tak ho picnu revolverem."

"A kdyby neměli revolver?"

"Tak ho uškrtím páskem."

"A co když nemaj pásek?"

"Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho."

"Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich?"

"Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně a nebo tý bestii."

Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená na maděru, ale oba klerikové vyvázli nezranění. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a hned povídá:

"Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru."

"Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení," přikyvuje kněz.

"A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání."

S těmito slovy podal rabín láhev knězi. Ten s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev a dal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi. Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi. Kněz se udiveně ptá:

"Vy se nenapijete?"

"Ne, já raději počkám na policisty."

Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi. Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího:

"Kolik je hodin?"

Starší Žid mlčí a neodpovídá. Mladý Žid si pomyslí:

"Zřejmě cizinec."

Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v yiddish. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí:

"Blíží se konečná, budeme vystupovat."

Starší Žid povídá:

"Děkuji, pane průvodčí."

Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího:

"Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano?"

Starší Žid klidně odpoví:

"Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybysem vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, ze mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky?!"

Kohn letí letadlem a obsluhuje ho mladá, krásná letuška. Kohn si ji zavolá a říká jí:

"Slečno, já teď letím na tři dny do New Yorku a budu tam sám. Nechtěla byste mi dělat na tu dobu společnost, myslím tím se vším všudy, za sto tisíc?"

Letuška se začervená a říká:

"No, dalo by se o tom uvažovat."

"A co takhle za tisícovku?"

"No dovolte, copak jsem nějaká kurva?"

"Promiňte, to už jsme se domluvili, teď se bavíme o ceně..."

"Už jsi slyšel, jaký neštěstí potkalo Steigermarka?"

"Moje paní s ním utekla."

A klasickej zidovskej:

- "Poslouchaj Roubicek, nechtej koupit vagon svicek za ctyricet korun"?

- "Poslouchaj Kohn, nejsou ty svicky nejaky levny?"

- "No, chybej jim knoty"

- "A poslouchaj Kohn, co ja budu delat se svickama bez knotu?"

- "No, poslouchaj Roubicek, chtej obchodovat nebo svitit?"

Starý Kohn vzal synka do ZOO. Malý je z toho úplně u vytržení, všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne:

"Ježíšmarjá, támhle mrdaj opice!"

Kohn mu cvakne pohlavek a říká:

"Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec nežíká 'Ježíšmarjá.'"

Rabín měl syna. Nevědel, však, k čemu ho vychovat. Rozhodl se, že nechá osud, aby synovi pomohl si vybrat. Dal v místnosti na stůl tři věci a synek si měl jednu vybrat. Když vezme Bibli, bude rabínem po otci. Když vezme kasičku s penězi, bude bankéřem, a když vezme flašku špiritusu, stane se hospodským. Tak zavolal synka dovnitř. Ten chvilku přemýšlel a pak vzal ze stolu všechny tři věci. Rabín po krátkém šoku prohlásil:

"To by mě nikdy nenapadlo, že můj syn bude katolickým farářem."

Tři pánové - pan Kohn, pan Roubíček a pan Stern - jednou zasednou v kavárně k partii mariáše. Hra se zdárně rozvíjí a pojednou pan Roubíček zahlásí betla... a v tom momentě ho trefí šlak ze vzrušení. Pana Roubíčka odvezou a všichni jsou z toho moc a moc smutní. I tu pan Stern pojednou praví:

"Musím se podívat, jestli Roubíček neměl toho betla vyloženýho, já jsem mu na něj totiž chtěl dát flek..."

"Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou..."

"No prosím, Kohn, už zase začínaj..."

Delegace politbyra se byla v Izreali poklonit u hrobu neznámeho vojína. Tu jeden člen delegace, který trošku uměl hebrejsky, zjistil, že to je hrob Izáka Ábelese, prodavače zeleniny. Tak se tedy zeptal průvodce, jak je to možné. Ten mu odpověděl, ze pan Ábeles byl samozřejmě znám jako prodavač zeleniny, ale jako vojín byl úplně neznámý.

Koenigswald se vrátí z obchodní cesty a přistihne svoji ženu velice rozrušenou doma, tak začne lítat po bytě a prohledávat. Nakonec otevře skříň a tam stojí jeho přitel Steigermark, úplně nahý.

"Co tu děláš, Steigermark?"

"Ty mi to nebudeš věřit, Koenigswald, ale já tady, na mou duši, čekám na tramvaj."

Koenigswald stojí nad hrobem svého přítele Steigermarka a čte náhrobní nápis.

"Zde odpočívá Izák Steigermark, řádný člověk, poctivý obchodník."

Koenigswald si povzdechne:

"Chudák Steigermark, musí ležet v hrobě se dvěma úplně cizíma lidma."

Stein se vrací z pohřbu své ženy. Jeden smuteční host na něj:

"Jak se cítíte, pane Stein?"

"A víte, že mi ta malá procházka udělala docela dobře?"

Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat.

Jenže nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil.

Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko.

Pak se najednou papež postavil a říká:

"Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat."

O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá:

"Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?"

Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo.

"Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma."

"A co potom?"

"Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji."